Kde bylo, tam bylo, žila jednou jedna maminka, která s příchodem prosince stále více cítila zkracování dnů a shon z prodlužujícího se seznamu předvánočních úkolů. Začíná to už ráno: ospalé dítě, svačina, kterou je třeba zabalit. Mezitím se vánoční seznam povinností jen rozrůstá, v obchodech je tlačenice a v práci panuje velký konec-roční nápor…
… a večer by prostě dobře padla chvilka ticha s příjemnou pohádkou.
Zdroj: Google
Proč právě pohádky?
Pohádka působí jako místo, kde se dítě ukryje pod peřinu – bezpečné a klidné, mezi dvěma světy. Když tvůj předškolák žárlivě kouká na mladšího sourozence, příběh o dvou sourozencích dokáže uvolnit tlak, který cítí na hrudi. Pokud se tvůj mladší školák bojí tmy, pohádka o hvězdném světle v něm dokáže pomalu zažehnout malou vnitřní lampičku. A když se tvůj starší školák zeptá: „Proč si se mnou nechce hrát Zuzka? Včera jsme přece byly kamarádky?“ — příběh o hrdinovi, který se vydá na cestu, mu může ukázat, že každý konflikt je začátkem proměny.
Pohádka jako by si k nám přisedla a tiše pošeptala:
„Víš, touto cestou už prošli i jiní… nejsi v tom sám.“
Zdroj: Malá Viktória
Nepomáhá jen dětem
Mnozí si myslí, že pohádky patří do dětského světa — přitom kdysi byly určeny právě dospělým. V minulosti se lidé po práci večer scházeli u ohně a pohádky vznikaly proto, aby pomohly vyslovit to, co se přes den nedalo: ztrátu, strach, naději, znovuzrození. Dospělí potřebují tyto příběhy stejně jako děti, protože pohádka nás zavede na bezpečné místo — tam, kde je dovoleno cítit, kde je možné smutnit, smát se a odpočinout si. Dítě možná neusne hned po večerní pohádce… a to je úplně v pořádku. Pohádka v něm tak či tak probudí něco hluboko uvnitř. A přesně totéž se děje i s námi, dospělými: rozběhne se v nás proces, ke kterému často není potřeba nic víc než šálek čaje, krátký příběh a pár minut ticha.
Proč právě před Vánocemi působí tak silně?
Protože toto období je v každé kultuře časem zpomalení a návratu k sobě. Lidé si v tomto čase vždy vyprávěli příběhy. Ne proto, aby děti měly co dělat, ale protože příběhy uchovávaly starou moudrost — že světlo se vždy vrátí. O tom jsou i Vánoce. O příchodu světla — ať už mluvíme o narození Ježíše, nebo o obyčejné lidské zkušenosti, že i když je teď tma, přijde chvíle, kdy se opět rozjasní. A přesně o tom nám vyprávějí i vánoční příběhy.
Zdroj: Google
Adventní pohádkový kalendář
Pokud bys chtěl letos do rodinné přípravy vnést něco jednoduchého a přitom dojímavého, můžeš vytvořit pohádkový adventní kalendář, který nebude plný čokolády, ale příběhů.
Není to složité a příprava nezabere mnoho času – stačí k tomu jen jedna šňůra, několik malých obálek a čtyři pohádky, které si každou neděli společně přečtete.
Jak to funguje?
Do každé obálky vložte jeden vánoční příběh. Může to být klasická pohádka (např. Hvězdné mince, Pohádka o vánočním stromečku ze Štrasburku, Ježibaba), lidová pohádka nebo krátká legenda. Podstatné je, aby příběh obsahoval cestu, proměnu a sváteční téma. V neděli večer, po přečtení týdenního příběhu, společně vytvořte něco, co souvisí s hlavní scénou příběhu.
Zdroj: Malá Viktória
Pohádkově-terapeutické mini-aktivity na advent
1. Hvězdné poselství
Po přečtení pohádky dejte dítěti papírovou hvězdu a požádejte ho, aby na ni nakreslilo nebo napsalo okamžik z příběhu, který se mu nejvíc líbil.
2. Mé vnitřní já
Dítě si vybere dvě barvy: jedna představuje „barvu mého dne“, druhá „barvu dne hrdiny příběhu“. Vytvořte společně dekoraci z hlíny nebo papíru tak, aby se v ní objevily obě barvy. Nemusí to být dokonalé – důležitá je identifikace emocí.
3. Cestička
Na velký papír nakreslete klikatou cestičku voskovkou. Po vyprávění příběhu označte zlomové momenty: „tady plakali“, „tady byl odvážný“, „tady se něco rozjasnilo“. Dítě tak pochopí, že i v jeho životě se mohou objevovat podobné momenty. To posiluje jeho sebepoznání a přístup k výzvám.
4. Lucernička vnitřního světla
Vezměte zavařovací sklenici a po pohádce na ni nalepte nebo namalujte symbol z příběhu, např. hvězdu, srdce, klíč nebo strom.
5. Hvězda přání
Po přečtení pohádky se zeptejte: „Kdyby měl hrdina příběhu vlastní hvězdu přání, co by si přál?“ Vy-střihněte hvězdu a společně do ní napište nebo nakreslete tajné přání.
6. Vánoční stromeček příběhů
Najděte venku větev. Každou neděli na ni přidejte malý přívěsek symbolizující příběh – papírové srdíčko, vlněnou kuličku, hvězdu nebo malého anděla.
7. Sněhové vločky
Vytvořte sněhové vločky z papíru nebo z vaty a na každou napište:
– strach, který opouštíte,
– přání, které máte v srdci.
Vločky můžete nalepit na okno nebo vložit do malé misky.
8. Noční obloha
Na černý nebo tmavomodrý papír nakreslete tekutým lepidlem hvězdy, měsíc nebo celou Mléčnou dráhu. Posypte třpytkami nebo na to nalepte samolepky.
Pokud si z letošního adventu odneseme jen to, že si každý týden společně poslechneme jednu pohádku a vytvoříme malý společný výtvor – například pomocí produktů od Yoopy – na konci jsme už dosáhli toho, co Vánoce opravdu znamenají: bližší vztahy v rodině i k sobě samým.
Představení
Zdroj: Malá Viktória
Jmenuji se Viktorie, jsem speciální pedagožka a specializuji se na oblast pohádek v životě dítěte. Jsem také zakladatelkou dílny Holdkert. Věřím, že lidové pohádky – a také mnohé klasické literární příběhy – dokážou léčit právě proto, že v nich je řád: jasná cesta, zákonitý rytmus, opora, které pomáhají orientovat se v emocionálním chaosu každodenního života. Ve své práci pomáhám dětem i dospělým najít vnitřní řád a vlastní cestu prostřednictvím pohádek, tvořivosti a pomalého, vědomého prožívání přítomnosti. Pokud vás zajímá má práce, více informací najdete na Facebooku, Instagramu a na mé webové stránce.
